Přítomnost židovské komunity v Žatci se datuje od 14. století, kdy se začali ve městě usazovat první židovští obyvatelé, kteří se věnovali obchodu. Tehdejší město nemělo přímo vymezené židovské ghetto, ale podle dochovaných zpráv lze usoudit, že se v průběhu let židovské osídlení ustálilo v určité lokalitě, v malé uličce kopírující městské hradby. V dnešní zástavbě ulička již neexistuje. Židovské domy se nacházely přibližně v místech dnešní malé uličky, která vede k bývalé posádkové věznici (z ulice Obránců míru). Stejně jako v jiných městech, i místní komunitu postihovaly pogromy, během nichž museli Židé opustit město. Z historie jsou známy dva velké pogromy, v letech 1543 za Ferdinanda I. a další z roku 1650, kdy byl u vlády Ferdinand III. Od tohoto data až do poloviny 19. století byl Žatec tzv. judenfrei.
Opětovné usazování Židů v Žatci je spojeno s liberálními reformami. Přestalo se na ně hledět jako na židy a začali být postupně vnímáni jako občané rakouského státu. Tato proměna však nepřišla hned. Nově usazená židovská komunita postupně bohatla, za což mohla vděčit rozvinutému obchodu s chmelem. Její nejbohatší představitelé si začali ve městě stavět reprezentativní domy, které dodnes patří mezi architektonicky významné stavby. O jejich společenském vzestupu svědčila i reprezentativní synagoga postavená v letech 1870 až 1872. A též vybudování židovského hřbitova.
Hřbitov pro žateckou židovskou komunitu byl vybudován v roce 1869. Do té doby byli zesnulí pochováváni na hřbitově v nedalekých Čeradicích. U hřbitova byla postavena obřadní síň a naproti ní domek pro pohřební bratrstvo, které podle zvyku připravilo zemřelé tělo k vlastnímu pohřbu. Po roce 1900 byla před bránou na hřbitov postavená hala z oceli a skla ve stylu art deco. Stavbu financoval místní významný podnikatel Leopold Bechert, který v Žatci založil podnik, později známý jako šroubárna. Sám zde byl v roce 1904 také pochován. Židovský hřbitov byl zničen nacisty během 2. světové. Odhaduje se, že před jejich příchodem zde bylo přibližně 800 hrobů. Po konci války nedošlo k obnově původního stavu. Zdejší komunita byla ve válce z větší části vyvražděna a ten kdo přežil, neměl příliš chuť se vracet. Komunita, která před válkou čítala několik set lidí, představovala po válce jen hrstku osob.
Po roce 1945 zde proto proběhlo jen 8 pohřbů. Navíc po roce 1948 u komunistického režimu padli Židé v nemilost také, proto došlo někdy po roce 1950 k uzavření hřbitova. V dnešní době se zde nachází několik náhrobků upomínajících na pohřby po roce 1945. Kromě těchto náhrobků jsou zde i starší kusy, nelze ovšem jistě potvrdit, že jsou původní. V minulosti totiž památková správa prováděla z okolních židovských hřbitovů tzv. svozy, a je tudíž možné, že se takto některé starší náhrobky dostaly i do Žatce.
V současnosti je správcem hřbitova Židovská obec z Teplic, která po roce 2010 začala s opravou hřbitovních budov. Monumentalitu dokreslují prvky řemesla, zejména robustní pískovcové zábradlí se železnými, bohatě tvarovanými výplněmi, stejně jako výrazné okenní tabule prosvětlující celý schodišťový prostor. Výrazné prvky zdobných reliéfních ženských i mužských hlav, maskaronů, užitých na krychlových hlavicích i venkovních věžičkách, i obdivuhodné pískovcové pylony schodišťového zábradlí mají přesto charakter spíše umělecko-řemeslný.
